 |
| |
|
|
| |
"Gambit
byl zajímavý, i když náročný. Měli jsme málo času, role je poměrně
velká, byla jsem nervózní," svěřuje se herečka a zpěvačka.
"Po Krokodýlech s paní Poledňákovou to byla moje druhá
maminka. Ambiciózní mladá žena s dítětem, které zahýbá muž,
a tak se rozhodne pro tichou válku."
Tereza, která si zkusila i natáčení se zahraničními štáby (mj.
s Francouzi a Američany), tvrdí, že nejlíp se natáčí v angličtině.
Je prý klikařka - devadesát procent projektů, kterými se živí,
ji i baví. Přestože má napilno v divadle a před kamerou, v soukromí
stíhá.
"Zbláznila bych se, kdybych neměla čas na sebe," tvrdí.
"Zrovna nedávno jsem si užila s přáteli úžasné zakončení
jezdecké sezony - Hubertovu jízdu..."
Na jiných koních - svého auta, zase míří každý měsíc za hranice.
"Náhoda mi přihrála výborného profesora zpěvu ve Vídni.
Otvírá mi úplně nové možnosti muzikálového projevu!"
|
|
| |
|
|
| |
.................................................................................................................................. |
|
| |
|
|
| |
MF DNES 24.5.2005 (KORZO) |
|
| |
|
|
| |
Duchková si oblíbila power jógu |
|
| |
Muzikálová hvězda miluje od dětství
koně |
|
| |
|
|
| |
Muzikálová hvězda, herečka Tereza Duchková,
je poslední dobou pracovně velmi vytížená. Hraje na několika
scénách a na jejím domovském jevišti v pražském Hudebním divadle
v Karlíně ji v současné době můžeme vidět mimo jiné v nejnovější
roli nevěstky Lucy v muzikálu Jekyll & Hyde. |
|
| |
|
|
| |
I přesto si dokáže najít čas na sportování,
aby si udržela dobrou kondici. Vedle jezdectví se zamilovala
do power jógy. "Se sportem svádím boj vlastně celý život.
V mé profesi se sportovat víceméně musí, protože je třeba udržovat
si kondici. Je pravda, že nepatřím mezi milovníky posiloven
ani aerobiku, a proto jsem si oblíbila power jógu," řekla
Tereza Duchková. "Neustálé hopsání v baletním sále nebo
tanec mě neberou. Tohle, ani jiné jásací cviky, nemusím,"
přiznala Tereza. Tím správným odreagováním je pro ni naopak
power jóga, která čerpá z jógy, s meditací ale nemá příliš společného.
"Je do dobrá hodinka, kdy se člověk protáhne, rozhýbá a
ještě posílí ty partie, které posílit potřebuje. To si vážně
užívám," usmála se zpěvačka. |
|
| |
|
|
| |
Její největší sportovní láskou jsou
ovšem od dětství koně a jezdectví. "Králem sportů je pro
mne jezdectví. Je to exkluzivní sport právě díky tomu, že při
něm není člověk sám se sebou, ale musí přesvědčit ke spolupráci
i zvíře. To je asi to nejkrásnější, co mě v životě zatím potkalo,"
prozradila Tereza. |
|
| |
|
|
| |
A jak je na tom s kolektivními sporty?
Na ty jí příliš času nezbývá. "Mám ráda volejbal nebo nohejbal,
ale neštěstí je v tom, že moji kamarádi, se kterými bychom si
je mohli zahrát, mají volno v úplně jiné denní hodiny než já.
Takže se s nimi vídám jen velmi málo," pokrčila rameny. |
|
| |
|
|
| |
.................................................................................................................................. |
|
| |
|
|
| |
Agentura KORZO
8.9.2003 |
|
| |
|
|
| |
Tereza Duchková hubne raději pomalu
|
|
| |
|
|
| |
PRAHA (Korzo) - Tři hodiny denně tráví
v současné době v baletním sále zpěvačka a herečka Tereza Duchková.
"Momentálně mám opět nůž na krku. Blíží se totiž premiéra
West Side Story a já bych měla zhubnout. Už ale nejsem schopná
nasadit žádnou brutální dietu. Rozhodla jsem se, že budu hubnout
pomalu, ale jistě," řekla Korzu Tereza. Poslední Terezino
hubnutí bylo dost drastické. "Tehdy jsem nasadila takzvanou
kosmonautickou stravu. Bylo to účinné, rychlé, ale velmi drastické.
Teď jsem se rozhodla pro pomalejší, ale doufám, že trvalejší
způsob. Ráno piju koktejly, přes den jsem na salátech nebo na
mase," řekla herečka. A dodala, že teď v létě je to snadné,
ale je zvědavá, jak to vydrží v zimě. |
|
| |
|
|
| |
Tereza prý kvůli své práci není schopná
najít vyvážený životní rytmus. Pobíhá mezi divadlem, dabingem
a svojí největší láskou, což jsou koně. "S touhle nepravidelnou
prací se mi opravdu nedaří nastolit si ve stravování nějaký
režim. Proto se občas musím potrápit nějakou dietou. A teď mám
opravdu silnou motivaci. Vlastně hned dvě. První je premiéra
v divadle a druhou blížící se jezdecké zkoušky. V pravidlech
totiž stojí, že jezdec musí nastoupit v bílých nebo krémových
rajtkách. A do světlých rajtek musí být postava úplně dokonalá,
" zasmála se Tereza, která se jízdě na koni snaží věnovat
alespoň čtyřikrát týdně. |
|
| |
|
|
| |
Radikálně si Tereza dala zkrátit vlasy.
"Nikdy jsem nebyla tak spokojená. Vlasy mám teď dost krátké
a úprava mi zabere tak pět minut. S pletí mám také kliku, zatím
mi stačí se pořádně odlíčit gelem a večer namazat modrou niveou."
|
|
| |
|
|
| |
Dodala, že jí kvalita pleti šetří peníze,
neboť kdykoli si koupila drahý krém, tak její pleti nevyhovoval,
a tak se zase vrátila k nivee. "Stejné je to s líčením.
Dřív jsem se líčila ráda, ale teď, když to mám kvůli divadlu
povinné, tak se v běžném životě šminkám spíš vyhýbám. Ráda se
hezky namaluju na večer, ale víc se mi líbí přirozená, třeba
opálená pleť." |
|
| |
|
|
| |
.................................................................................................................................. |
|
| |
|
|
| |
Zdroj: http://www.fitprozivot.cz |
|
| |
Jitka Kománková |
|
| |
|
|
| |
Když jde o koně, všechno je povoleno |
|
| |
Je jí třiadvacet a ovládla jeviště Hudebního divadla v Karlíně.
Skvěle hraje, zpívá, tančí (Klec bláznů, Viktor Viktorie, Zpívání
v dešti). V letošní divadelní sezoně ji čeká další muzikál -
Zvonokosy. Připravuje svůj vlastní projekt "One girl show"
Tereza Tereza, vystupuje na koncertech s Pražským swingovým
orchestrem, ztvárnila roli princezny Ruměny v pohádkovém seriálu
České televize O ztracené lásce. Atraktivní Tereza se rozhodně
nenudí, ale ani nepatří k těm, kterým se z úspěchu točí hlava...
Co všechno se vejde do vašeho barevného života?
Když se v divadle zkouší a k tomu mám ještě večer představení,
téměř nic už se tam nevejde. V divadle trávíte co nejvíce času
podle pravidla "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti".
Přiznávám se, že mám strach dělat cokoliv jiného, co by odpoutávalo
moji pozornost. Přesto je něco, na co si vždycky čas najdu,
a to jsou koně. Jízda na koni je jediný sport, kterému se věnuji
pravidelně a na kterém mi moc záleží. Chtěla bych jezdit na
konci stejně dobře, jako umím zpívat. Zatím tomu tak není, ale
nenechám se odradit. Nerada dělám věci jen napůl.
Kdy vznikla vaše vášeň ke koním?
Úplně poprvé jsem se do koní zamilovala v dětství, někdy kolem
mého desátého roku. Přečetla jsem si knížku o koních, a protože
nedaleko naší chalupy byla obrovská stáj, byl k ježdění jen
krůček. Kolem puberty jsem měla asi dvouletou pauzu. Když jsem
se po odmlce, vlastně náhodou, znovu svezla na koni, probudila
se stará vášeň a myslím, že na celý život. Při kontaktu se zvířetem
zažíváte neskutečně nádherný pocit - když se jeho snad stonásobně
větší síla a naprosto jiné myšlení najednou potká s vaším a
všechno zafunguje a vy koně v tom dobrém slova smyslu ovládáte,
je to úžasně krásné, prožíváte nepopsatelnou euforii. Ale samozřejmě
je dobré mít na paměti, že zvíře může udělat cokoliv. Stává
se to, i když si myslíte, že o něm už všechno víte.
Je pro vás jízda na koni sportem nebo spíš relaxací?
Obojí. I když se strašně nadřu, skvěle si vyčistím hlavu. Navíc
jezdím v půvabném místě, kam lidská noha jen málokdy vkročí.
Po celodenním shonu, kdy jsem v jednom kole, neustále mezi lidmi,
a často ve velmi rušném a hlučném prostředí, jsou Osinalice
naprostou oázou klidu a pohody.
Překonáváte ráda překážky?
Určitě - životní i ty koňské. Nevím, co je těžší. Ale jedno
je jisté: když jsem poprvé skočila s koněm, byl to neuvěřitelný
zážitek. Skoro bych řekla adrenalinová záležitost. I když se
pokaždé šíleně bojím a mám sevřený žaludek, podstoupím takové
riziko. Za neobyčejně krásný pocit vítězství to stojí.
Lákají vás adrenalinové sporty?
Například bungee jumping mě neláká vůbec a ani s padákem bych
nikdy neskočila. Nemám důvěru k technickým věcem, které vymyslel
a vyrobil člověk. Kůň je příroda a přírodní zákonitosti se mi
zdají spolehlivější.
Věříte lidem?
Jsem dost důvěřivá, ale čím více lidí potkávám, tím víc důvěry
ubývá. Nějakou tu ránu jsem už také utržila. Přesto mám lidi
ráda, věřím jim, dokud se nestane něco, co moji důvěru zlomí.
Nesnáším konflikty, otravují mně život. Pokud to není z pracovních
důvodů vyloženě nutné, nestýkám se s problémovými lidmi. Na
jedné straně velmi nerada něco řeším, ale na druhé straně nechat
nepříjemnosti, aby se kupily, k ničemu nevede. O to je to potom
horší.
Dokážete dát tomu, kdo vám ublížil druhou šanci?
Jsou lidé, kteří mě natolik zranili, že už nemám potřebu s nimi
podruhé navazovat jakékoliv styky, ale pak jsou ti, kteří udělali
chybu - třeba i nevědomě, ale na které jsem nezanevřela. Je
třeba rozlišovat. Chybu může udělat každý, a může být oboustranná.
Dokážu dát druhou šanci, ale nikdy jsem to neudělala v partnerském
vztahu, nestalo se mi, že bych se rozešla s klukem a znovu jsme
se dali dohromady.
Dostáváte krásné herecké příležitosti, kritiky o vás pochvalně
hovoří. Setkala jste se se závistí?
Zatím jsou reakce kladné. Samozřejmě vždycky se najde nějaké
to smítko....Většinou se něčeho podobného můžete dočkat od těch,
kteří nestojí za to, abych se jimi trápila. Proč upadat do depresí
a stresů a plýtvat energií pro žárlivé, zlostné tupouny. Naštěstí
mám takových zkušeností jen minimálně.
Kvůli roli jste zhubla o čtrnáct kilogramů...
Byla to velká výzva. Ale pořád s kilogramy bojuju. Je to asi
výzva na celý život a já závidím všem hubeňoučkým holčičkám,
které pro svoji figuru nemusí nic dělat. Odmalička jsem byla
otylé dítě, ani fakt, že jsem byla mimořádně temperamentní,
nestačil na spalování kalorií, takže jsem měla vždycky problémy,
protože jsem byla o pár kilo těžší než moje vrstevnice. Ačkoliv
jsem se tím trápila, byl to pro mě nepřekonatelný problém. Navíc
málokdy si dokážu říct: "Tak a teď na sobě začnu pracovat."
Bez donucení, bez konkrétního důvodu nejsem dobrovolně schopna
se zapřít. Až přišla krásná nabídka na frivolní roli Normy v
muzikálu Viktor-Viktorie. Byl to důležitý moment a cítila jsem,
že tuto šanci nemůžu propást, a tak jsem se zapřela. Podle rad
lékařky jsem začala hubnout. Přesvědčila jsem se, že všechno
záleží na člověku, na jeho vůli. Bylo to období, kdy jsem si
každé rajče, každou papriku, prostě všechno musela vážit. Byla
jsem podrážděná, nervózní a odnášeli to moji nejbližší, ale
byli úžasní, neuvěřitelně tolerantní, dokázali mě podržet. Za
dva a půl měsíce jsem zhubla čtrnáct kilo. Když jsem přišla
po prázdninách do divadla, všichni koukali...byla jsem úplně
jiný člověk.
Držíte dál dietu?
Systém vážení už jsem opustila, jím dělenou stranu a vynechávám
veškeré přílohy, takže jím maso, zeleninu, mléčné výrobky -
pokud možno bez tuku. Bohužel jsem labužník a mám ráda snad
všechno - zdravé i nezdravé jídlo, kterému se snažím vyhýbat.
Vůbec není jedno, co konzumujete, protože všechno se odráží
i ve vašem zevnějšku. Když je tělo zevnitř zdravé, máte zdravou
i pleť, vlasy, jste svěžejší, cítíte se dobře a hezky vypadáte.
Udržujete si kondici cvičením?
Lhala bych, kdybych řekla, že chodím pravidelně třikrát týdně
do posilovny, ale snažím se občas cvičit - i doma. Když se v
divadle zkouší pohybově náročné představení jako například Zpívání
v dešti, je po starostech, protože v baletním sále trávíte spoustu
hodin.
Do vašeho pracovního rejstříku se vejde také dabing...
Pro mě je to jedna z disciplín hereckého povolání a podotýkám
velmi náročná a vyčerpávající. Obdivuji kolegy, kteří se dabingu
věnují každý den. To bych asi nevydržela. Nestačí jen namluvit
postavu, ale musíte jí dát hlasem i odpovídající výraz. Dabovat
kvalitní film je velká radost a nesmírně krásná kreativní práce.
Na čem si zakládáte?
Když mi někdo dá šanci a nabídne mně roli, udělám všechno, abych
jeho důvěru nezklamala. Dělám pro to maximum. Snažím se do práce
investovat co nejvíc.
Jste taková i v osobních vztazích?
Na to jsou potřeba dva. Myslím, že jsem v dobré míře energická,
ale za ničím urputně neběhám. Dokázat správně investovat energii
je hodně důležité. Ovšem nic není se stoprocentní zárukou. Přesto
dobrá vůle nesmí chybět.
Jste tolerantní?
Až moc.
Prožíváte velmi úspěšné období....
Mám za sebou dvě krásné velké role, hodně náročné práce a věřím,
že ještě víc mě jí čeká. Rouhala bych se, kdybych řekla, že
nejsem spokojená. Ale člověk by neměl ustrnout. Stále by měl
mít chuť jít dál. Už se dívám dopředu na to, co mě čeká a co
budu muset zvládnout. Nechci usnout na vavřínech. Vůbec nejsem
tak sebevědomá, jak se mnohým lidem zdá, hodně pochybuju a především
sama o sobě. Ohlížím se zpět a vyhodnocuju si věci. Dnes mohu
říct, že všechny ty nerváky a sebešťourání při zkouškách stály
za to. Člověk buď vyhraje nebo prohraje...
Co je třeba udělat pro to, aby člověk vyhrál?
Jít do všeho s čistým štítem a snažit se vydat ze sebe maximum.
Samozřejmě vaši cestu může ovlivnit tisíc různých věcí a vy
jenom sama sebe, ale ani to není málo. Jsem šťastná, že jsem
obklopena výbornými kolegy, protože když jsou všichni dobří,
je představení skvělé jako celek a vzniká ještě něco jakoby
navíc. A divák to pozná a ocení.
Je pro vás herectví tak trochu droga?
Do určité míry ano. Na jevišti ze sebe sice vydáváte obrovské
množství energie, jste ve velkém vnitřním napětí, musíte se
koncentrovat, žít postavou, zapomenout na všechny své problémy,
ale když cítíte, že diváci jsou "na vaší straně",
že vás berou, je vzrušující si s nimi v dobrém slova smyslu
hrát. Máte krásný pocit, který chcete znovu a znovu zažívat.
Pohráváte si i s muži?
Někdy, ale nikdy ne tak, abych ublížila. Baví mě flirtovat,
koketovat, dělat různé legrácky a opičky - to přece k ženské
patří. Ale vždycky záleží, jak se ten druhý chová. Jsou frajírci,
kteří řeknou jen tři slova, a já vím, že se nechci bavit dál,
že je konec.
Jste diplomat?
Dlouho jsem příjemná, milá, trpělivá, ale když nepomohou náznaky
nelibosti, dokážu být rázná. Neposlouchám řeči, které mě nezajímají.
Necháte se ráda hýčkat?
Žádná velká skautka rozhodně nejsem. Před dvěma lety jsem absolvovala
dovolenou na kolech. S partou jsme jeli do Francie. Ze šestnácti
dní jsme snad čtrnáct strávili na kole - samé hory. Už čtvrtý
den jsem křičela, že jsem hotelový typ. Místo stanu by mi i
chatička stačila. Byla to "výživná" zkušenost, nelituju,
ale mám ráda pohodlí, možná i luxus a klidně se nechám hýčkat.
Nejsem dobrodruh, který si okamžitě sbalí tašku a jede kamkoliv.
Jedna výjimka přece jen existuje - pokud bych věděla, že pojedu
někam, kde budu s koňmi, neváhala bych. Byla bych schopna vzít
si jedno tričko a vyrazit. Když jde o koně, všechno je povoleno.
Jsou moje veliká slabost. Nefungují žádné zhýčkanosti městského
človíčka, všechno jde stranou. Kvůli koním jsem ochotná vstát
i v pět ráno, krmit je, kydat hnůj, dělat, co je potřeba. Nic
není tabu. Klidně můžu spát i na zemi ve stáji. Ale dovolená
musí být pohodlná - příjemný hotel, hezký pokojíček, kousíček
na pláž...
Vyhledáváte společnost?
Jak kdy. V zimě v období plesů a různých společenských akcí
jsem hodně pracovně vytížená, takže volný večer, který je vzácný,
nejraději trávím doma. Ale obecně platí, že mám ráda společnost.
Ovšem není pravda, že jsem člověk, který stále někde hýří. Jsou
i chvíle, kdy chci být sama nebo jen tak proležet den u televize,
i když současně mně vadí, že nic nedělám. Někdy jsem na vrcholu
blaha, samý úsměv, ale stejně jako každý i já bývám unavená,
někdy naštvaná a vůbec nemám chuť se smát. V mém životě je od
všeho trochu.
Jaký druh zábavy je vám blízký?
Mám ráda jazzové kluby. Vůbec mě nelákají diskotéky. Chybí mi
taneční večery. Jsem v jistém ohledu staromilec. Se swingovým
orchestrem pořádáme každou středu swingové večery a tam si nejvíc
zatancuju. Swing mě hodně ovlivnil, jsou to velmi pevné kořeny,
kterých se nepustím.
Posloucháte i vážnou muziku?
Určitě. Ale nejvíc si ji vychutnám, když jsem sama doma, protože
jinak mě ruší každé slovo.
Láká vás operní zpěv?
Kdysi - ještě když jsem studovala - měla jsem i takové ambice,
ale dnes jsem opernímu zpěvu hodně vzdálená, už jsem někde jinde...
Jste všestranně nadaná, ale zatím jsme neměli možnost vidět
vás v činoherním představení...
Považuju se především za herečku. Činohra mě nepředstavitelně
láká. Z legrace říkám, že zpívám a tančím jenom proto, že musím
(smích). Ale vážně: vůbec se nechci rouhat, jsem spokojená.
To, co dělám, mě moc baví, ale činohra by se do mého pracovního
rejstříku určitě vešla.
Rozhodují v životě náhody, nebo dravost či jistá urputnost?
V mém životě jednoznačně náhody. Kdybych před osmi lety náhodou
nedoprovázela svoji sestru na konkurz, nebyla bych dnes v Hudebním
divadle v Karlíně. Ze zkušenosti mohu potvrdit, že většinou
se podaří to, o co nijak neusilujeme. Věci, které prokoumám,
málokdy vyjdou.
Když se všechno nedaří podle vašich představ, dokážete se s
tím snadno vyrovnat?
Někdy sama sebe překvapím, že nad ledasčím dokážu mávnout rukou,
ale jindy o problému třeba týden přemýšlím, nejde mi z hlavy,
nespím, přemítám pořád dokola. Člověk by se neměl zabývat věcmi,
které za to nestojí, ale rozlišit je od těch důležitějších nebývá
vždycky snadné.
Jste náladová?
Spíš možná mám své vrtochy. Někdy si dám ráda práci se svým
zevnějškem, jindy vystřelím z domu a jen tak tak si vyčistím
zuby. Jdu po ulici a nevypadám nijak vábně, sotva kdo by se
za mnou otočil. Nemám zrovna tu správnou náladu - nechci být
nalíčená, nechci být krásně učesaná, nechci být zajímavě oblečená,
nechci být sexy. Stejně tak si umím vychutnat opak.
Dokážete láskou ztratit hlavu?
Stoprocentně. Myslím, že to tak má být. Mám své růžové sny a
prohlašuji o sobě, že jsem romantik. Platí na mě galantnosti
a rituály čtyřicátých a padesátých let. Ale ze všeho nejvíc
záleží na tom, koho potkáte. Možná jsem náročná - mám ráda,
když ženská je ženská a chlap je chlap. Měl by být chytřejší
než jeho partnerka, šikovnější a zdatnější. Ona by ale měla
být natolik chytrá, aby s ním uměla komunikovat. Žena by měla
být symbolem tepla rodiny a mít křídla nad rodinným krbem. V
partnerství je potřeba strašně moc důvěry, alespoň já ji dávám
na první místo, potom jsem velmi tolerantní. Ve vztazích dvou
lidí by neměl chybět vzájemný respekt. Nelíbí se mi, když jeden
z partnerů vládne.
Jste žárlivá?
Ve zdravé míře, decentně.
Propadnete občas hysterii?
Nekřičím. Řev nemám ráda. Dělat scény k ničemu nevede, nic se
tím nevyřeší.
Jak bohémský je váš život?
Nevím, jestli jsem bohém - žiju život, který mě baví. Kolem
umění se pohybuje spousta zajímavých i výjimečných lidí, často
velmi citlivých osobností, které vás zaujmou a obohacují. Je
příjemné být v jejich blízkosti. Také díky profesi se v hraných
postavách setkáváte se spoustou lidských osudů, které mohou
vás a váš život v mnohém ovlivnit. To všechno vás svým způsobem
utváří. Mám ráda společnost i herecké prostředí. Ale určitě
nejsem praktická. Nevím, jestli je to bohémství nebo moje lenost.
Domácnost je pro mě přímo tragédie. Zanedlouho se odstěhuju
do svého bytu a největší noční můrou jsou všechny domácí práce,
které mě strašně nebaví a ze kterých jsem zatím díky mamince
úspěšně vyklouzávala. Takže na jednu stranu se těším na naprostou
samostatnost, že budu absolutně svojí paní, ale na druhé straně
se i trošku bojím, protože domácí práce nejsou šálek mého čaje.
|
|
| |
|
|
| |
.................................................................................................................................. |
|
| |
|
|
| |
TEREZA DUCHKOVÁČESKÁ OŠKLIVKA BETTY |
|
| |
zdroj: http://www.tvtipserial.cz/ |
|
| |
|
|
| |
Každý den odpoledne od pondělí do
pátku se rozzáří obrazovky televizorů a téměř milion divaček
a diváků sleduje osudy Beatriz Pinzon Solanové, známé jako Ošklivka
Betty. V Kolumbii, kde se telenovela odehrává, dosáhl její příběh
takové popularity, že když byl Betty nabídnut podle scénáře
úplatek, intervenoval u autorů seriálu osobně prezident země,
aby ho hrdinka nepřijala. |
|
| |
|
|
| |
V USA byla Betty první telenovelou,
jež u diváků v některých oblastech převálcovala co do sledovanosti
i takové domácí hity jakými byl třeba seriál Přátelé. Podívejme
se teď na příběh Ošklivky očima českých herců, kteří postavám
seriálu dávají svůj hlas. Známou muzikálovou hvězdu bychom u
dabingového mikrofonu možná nečekali. Tereza Duchková se ale
s Ošklivkou skamarádila hned při prvním čtení dialogů. Dnes
bychom si bez jejího příjemného hlasu už Betty ani nedovedli
představit. Jak se žije krásné české ošklivce se seriálem i
mimo něj? |
|
| |
|
|
| |
Jak jste se s Betty seznámila? |
|
| |
Setkala jsem se s ní až v první den
natáčení, kdy už jsem třímala v ruce texty prvního dílu. |
|
| |
|
|
| |
A první dojem?Pobavilo mě, jak si maskéři
tohoto seriálu dali opravdu práci udělat z krásné ženy takovouhle
příšerku. Já v té době už četla v jednom časopise rozhovor s
herečkou Anou Mariou Orozco, která Betty představuje, a tak
jsem věděla, jak doopravdy vypadá. |
|
| |
|
|
| |
Jak se vám líbí její příběh? |
|
| |
Baví mě, protože se vymyká obvyklým
románovým telenovelám, které jsou o tom, jak krásná chudá nešťastná
ke štěstí přišla. Tady autoři zvolili jiný přístup - děj je
braný tak trochu s nadsázkou a humorem. Pak ale dojde na řešení
nějaké opravdu závažné situace a příběh vypadá najednou velice
pravdivě, realisticky. A jak sleduji další a další pokračování,
zdá se mi, že to tvůrce seriálu začalo doopravdy bavit, objevují
se v něm další opravdu hezké scény i dialogy. A tak to baví
i nás, kteří jednotlivé postavy dabujeme. |
|
| |
|
|
| |
Řekla jste, že vás pobavilo jakou
práci si maskéři dali, aby Ošklivku stvořili. Betty si pak -
především v módní firmě, kde se pohybují modelky a další lidé
jimž na kráse záleží - musí opravdu připadat nepůvabná. Připadala
jste si ošklivá někdy i vy? |
|
| |
Jistě. Podle mě každá žena ví o svých
slabostech a snaží se je zamaskovat tím, že se snaží vyzvednout
své přednosti. Ostatně si myslím, že žádná z nás, když ráno
vstane a podívá se do zrcadla, se necítí zrovna krásná. |
|
| |
|
|
| |
A kdy jste se cítila naopak opravdu
hezká? |
|
| |
Přiznám se, že když na mně jednou nějaké
tři hodiny pracovala vizážistka fotografa Jadrana Šetlíka Gábina,
jsem si připadala v určitých úhlech a při určitém osvětlení
opravdu krásná. Když se žena dostane do takových dobrých rukou,
je krásná. Víte, já nemám ráda, když se ženy stylizují do něčeho,
co jim není vlastní. Je pro mě důležité držet se osobního naturelu,
být zkrátka svá. I když jsem velká experimentátorka, vždycky
se nakonec vrátím k tomu, co mi příroda nadělila. Musí se to
ale udržovat, například sportem. |
|
| |
|
|
| |
.................................................................................................................................. |
|
| |
|
|
| |
|
|
 |
|
 |
|
